?

Log in

No account? Create an account

Následující článek byl poprvé publikován v prosinci 2016 na Triumvirátu.

Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

Nebudu zastírat, že mne k napsání tohoto textu trochu inspirovaly Sikarovy články o autorském právu. Nakonec jsem se ale posunula ještě o kousek jinam. Každopádně tento příspěvek (lépe řečeno jeho první část) neberte jako nějakou právní analýzu, k tomu se kompetentní necítím. Celkově jde spíš o zamyšlení nad problémy, s nimiž se autoři mohou setkat.

Vystupují-li v našich textech skutečné (historické) osobnosti, mohlo by se zdát, že otázku autorských či jiných práv není třeba řešit. Vždyť komu co brání použít jako postavu ve svém příběhu osobu, která skutečně existovala či dokonce dosud žije? Teoreticky nic.
Prakticky můžeme narazit hned na několik zádrhelů – a to nejen v tom, že skutečnou osobu ve svém textu někdo použije, ale také jak ji použije (případně zneužije).

Read more...Collapse )
banner_4D_mensi.jpg
Drabble napsané na lednové téma: Metro dnes nejezdí
Poprvé publikováno na Šíleném šupleti 10.3.2017
Volně souvisí s drabble Gustavova degustace
a také s drabble Kulinářské umění strýce Jožina


Dezert, aneb na návštěvě u babičky
"Gustíku, tobě to dneska nějak nejede."
Rozpačitě pohlédl na tři bílo-hnědé zákusky pečlivě naaranžované na talířku.
"Vezmi si, nachystala jsem je jenom pro tebe."
"Už jsem měl, babi."
Káravě zahýbala kostnatým ukazováčkem. "Ty mě zlobíš, chlapče. Jeden kousek ti přece nemůže stačit. Takovému chlapisku, jako jsi ty. Nejsi nemocný?"
S velikostí košile třicet devět si jako chlapisko zrovna nepřipadal. Ovšem babička to zjevně viděla jinak. "Nejsem nemocný. Ale další si vážně nedám. Dělají je teď děsně přeslazený, nechutnaj tak dobře, jako když jsem byl malej. Byly tenkrát lepší."
Stařenka se shovívavě usmála. "Gustíčku, když jsme byli mladí, bylo všechno lepší."

Závěrečná poznámka:
Vzhledem k tématu měsíce jste určitě poznali, jakým zákuskem babička Gustava uctila. Jedná se samozřejmě o Metro dezert. Jeho pojmenování a tím pádem ani vztah k podzemní dráze nejsou náhodné. Metro dezert se totiž začal vyrábět v roce 1974 na počest otevření první linky pražského metra (bylo to céčko ze stanice Sokolovská /dnes Florenc/ na Kačerov) a čtyři kousky v jednom balení symbolizovaly čtyři vagony jezdící tehdy v jedné soupravě.

DMD 2017




Těším se, že se letos opět zúčastním! :-)

Tagy:

Následující článek byl poprvé publikován v září 2015 na Triumvirátu.

Kukuřice, krocani a… ne, to rozhodně není všechno

Následující text je primárně nikoli však výlučně určen těm, kteří se ve svých dílech pohybují v reálném historickém prostředí. Máte-li svůj vlastní svět, jste do značné míry svobodnější, byť i tak je třeba, abyste se přinejmenším zamýšleli nad určitými principy fungování společnosti na daném stupni vývoje.

Zasadíte-li děj příběhu do skutečného historického prostředí – ať už píšete klasický historický „román“ anebo si pohráváte s alternativami či vnášíte do reálného světa prvky fantastiky – klade to na vás jako na autora, ať chcete nebo ne, určité nároky (takže si rozmyslete, jestli se do toho opravdu pustíte). Musíte totiž vědět, o čem píšete, a to pokud možno více než jen rámcově, při psaní byste měli navíc uvažovat nejen nad vlastním příběhem, ale i nad prostředím, v němž se odehrává.

Tady se můžeme vrátit k té kukuřici a krocanům v nadpisu: To, že některé potraviny přišly do Evropy až po objevení Ameriky, se dá považovat za obecně známou věc. Mohlo by se tedy zdát jasné, že i mladého a začínajícího autora napadne, že popisovat ve svém příběhu zasazeném do Evropy vrcholného středověku kukuřičné lány, nebude dobrý nápad. Protože tohle přece ví každý. Omyl! Před nedávnem jsem četla román odehrávající se v Anglii 12. století a hradní pán zde kontroloval úrodu kukuřice. Ne, nevymýšlím si. V tomto případě se sice nepochybně jednalo o chybu překladatele, který jako kukuřici přeložil mnohem obecnější anglické slůvko „corn“ tedy obilí. Ovšem pokud je schopný takovou chybu spáchat překladatel, skutečně se jí nemůže dopustit i autor?

Read more...Collapse )

dmd_2016_20.jpg
Napsáno v rámci DMD 2016 na téma: Svázané ruce

Na druhé straně hor

Ranožír spojenectví s Wulenwery nutně potřeboval. Blud Wulenwer požadoval stvrzení dohody sňatkem. Sňatkem s ní! Siburg se ještě nechtěla vdávat. Nakonec souhlasila, ale pochybnosti přetrvaly.
Obřad se konal narychlo, hned další den se měly znovu rozhořet boje se starmelskými. Opomenuto však nezůstalo nic: na znamení celoživotního spojení jim svázali ruce vyšívanou štólou, oba odříkali své sliby, pili z jednoho kalicha, oslavovalo se, tančilo…
Teprve když osaměli ve stanu pro novomanžele, mohla si s ním nerušeně promluvit. Vlastně ji zajímalo jen jedno: „Proč zrovna já?“
Pod jeho mohutným knírem se objevil trochu nesmělý úsměv. „Od prvního spatření jsem chtěl jen tebe.“

Závěrečná poznámka:

Inu, Záhořané jsou také lidé…

dmd_2016_20.jpg
Napsáno v rámci DMD 2016 na téma: Encyklopedický záznam

Rikboldin tesák

Rikboldin tesák, někdy též Sörenův dar: pro svou manželku →Rikboldu z Liborohu jej nechal vyrobit →Sören, 21. starmelský pán. Na čepel byla použita část zlomeného meče →Lertha Velitele, z jedné strany záštity vyryto „R,“ z druhé vlčí hlava (→znak starmelského rodu), rukojeť omotána červenou a bílou jelenicí. Zdobená pochva a kožený opasek zhotoveny později. V hlavní linii rodu býval předáván z tchýně na snachu, nemohlo-li to být učiněno bezprostředně, deponován u důvěryhodné ženy z rodiny. Podmínkou předání tesáku bylo přilnutí k manželovi a celým horám symbolicky vyjádřené →rituálním ostříháním vlasů. Nyní pokládán za ztracený, poslední známou držitelkou →Pranvera z Vrchorohu.

Závěrečná poznámka:


Sören ze Starmelu, 21. starmelský pán, a Rikbolda z Liborohu byli rodiči Vikkardena Havrankřídla.
dmd_2016_20.jpg
Napsáno v rámci DMD 2016 na téma: Nad propastí

Bodianin skok


Thyderikovi trvalo dvanáct let, než byl schopný se na to místo vypravit. Stál nad propastí, mlčky hleděl dolů a všechno se v něm svíralo.
Rodiče byli pochovaní ve starmelské hrobce. V té nové, kterou nechal vybudovat jeho otec. Byl první, koho zde uložili, matku krátce po něm. Otec padl ve Stinném průsmyku, ona ukončila svůj život tady. Dobrovolně.
Bylo mu tehdy čtrnáct. Moc to nechápal, ač se mu babička snažila všechno vysvětlit. Matka prý otce tolik milovala, že bez něj nechtěla žít…
Možná tomu dnes rozuměl trochu víc.
Možná jí konečně dokázal odpustit.
Hluboce vzdychl a hodil dolů kytičku prvosenek.
----------------------------------------
Závěrečná poznámka:
Thyderikova matka, oriadská princezna Bodiana, spáchala po smrti svého manžela sebevraždu skokem do propasti - toto místo začalo být záhy nazýváno „Bodianin skok“. Thyderikovi, který bude v budoucnosti nazýván Thyderikem Dlouhánem, bylo tehdy čtrnáct let.

Starožencova dcera - 4D leden

banner_4D_mensi.jpg
Drabble napsané na lednové téma: Sedni, lehni, zůstaň!
Poprvé publikováno na Šíleném šupleti 10.1.2017

Starožencova dcera

Gwendel slastně vzdychla. Gunnarovy polibky byly o to dráždivější, že měly příchuť zakázaného ovoce. Kdyby otec zjistil, že ona a jeho družiník… Úkryt však vybrali pečlivě, tady je nikdo nenajde.
Zprvu škádlivé laskání nabývalo na intenzitě, Gwendel svého milence kousla do ucha.
Mladík strnul.
"Co je?"
Prudce jí zakryl ústa dlaní.
Teď to slyšela také. Zaprasknutí větvičky, obezřetný krok…
"Tam," ukázal pod trnkový keř. "Sedni si, radši lehni. Ať nejsi vidět."
"Gunnare…"
"Šup!" pobídl ji. "A zůstaň tam!"

Kéž by je přistihl její otec!
Muži, kteří přitáhli Gunnara zpátky, byli Záhořané.
"Tak vylez, holubičko!"
Neodvážila se neuposlechnout.

Domů se nevrátila.
dmd_2016_20.jpg
Napsáno v rámci DMD 2016 na téma: Hrdinovi traopní příbuzní

Sny, v nichž přicházejí mrtví

Armin procitl ze spánku, možná spíš z lehké mdloby. Zhluboka se nadechl, v ráně na prsou ho zabolelo. Zase ty zatracené sny! Jeho bratr byl mrtvý bezmála dvacet let. Otcův milovaný prvorozený… dokonalý syn, jakým on přes všechnu snahu nedokázal být. Otec se nikdy nesmířil s tím, že se jeho dědicem nakonec stal ten mladší. Na rozdíl od Thelfa-Sörena dal však Arminovi pokoj alespoň po smrti. Nikdy za ním ve snu nepřišel. Bratr ho navštěvoval pravidelně. Armin si zlostně pomyslel, že už by toho mohl nechat. Jeho smrt přece dávno pomstil!
Že ho Thelf-Sören měl prostě rád, ho nikdy nenapadlo.

----------------------------------------------------------------------------------


Závěrečná poznámka:




„Mrtví k živým mluví,
v temné písni znící,
mrtví k živým mluví,
nesfoukávej svíci…“
Stará píseň zpívávaná občas v Oriadu.



V Oriadu, Lacinii a všech ostatních zemích více na jih patří mrtví přicházející ve snech více méně do oblasti mýtů a legend či pohádek. Naopak v horách, Kar-galhadu a všech oblastech více na sever lidé skutečně věří, že k nim mrtví ve snech či v mdlobách, kdy je hranice mezi bytím a nebytím o něco tenčí, mohou přicházet, navštěvovat je, případně s nimi i mluvit a odhalovat jim střípky budoucnosti. Mrtví jsou totiž mimo čas a znají tak minulost, přítomnost i budoucnost. Někdy se traduje, že dokonce vidí do srdcí živých.

Obvykle to sice nedělám, ale tématu ve snech přicházejících mrtvých tahle písnička skutečně tak nějak patří.



dmd_2016_20.jpg
Napsáno v rámci DMD 2016 na téma: Záblesk

Vidoucí dar


Byl to jen záblesk ve stínech. Krátký jako vzdech, jasný jako odraz slunce na čepeli. A byl tam oheň a křik umírajícího dravce, jehož hlas nedokázal rozpoznat. Pak všechno pohltila tma. Roztahující se, všeobjímající tma, která se mu drala do plic a obírala jej o dech…
Thyderic se vzbudil zalitý studeným potem. Věděl, že už neusne. Totožný sen se mu zdál již počtvrté. Byl to jeden z těch, za nimiž stál Vidoucí dar, schopnost předvídat ze snů budoucnost. Ovšem tomuhle… stále nebyl schopný porozumět.
Pochopil, až když přišla zpráva o vyplenění Sokolčiny. Jenže to už bylo pozdě! Thyderic se rozplakal.
----------------------------------------




Závěrečná poznámka:
Thyderic zvaný Dlouhán, dvacátý čtvrtý starmelský pán, byl nejen vynikajícím stratégem a schopným vojenským velitelem, ale také milovníkem knih a všeobecně vzdělaným mužem, mimo jiné sepsal pojednání ze starmelských dějin prostě nazvané „Letopis.“ Kromě toho byl obdařen ještě jednou velice výjimečnou schopností: Vidoucím darem. Zdávaly se mu zvláštní sny, z nichž uměl předvídat události, které se teprve měly stát. Sám Thyderic nepokládal však vidoucí dar za dar, ale spíše za břemeno. Hořce si vyčítal zejména to, že přes několikeré varování ve snech nedokázal předvídat vypálení a totální vyplenění vladyctví Sokolčina.

Profil

ari_arenga
ari_arenga

Aktuálně se děje:

March 2017
S M T W T F S
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 

Kolikátý návštěvník?

WWW počítadlo této stránky říká, že jste návštěvník číslo
Powered by LiveJournal.com
Designed by chasethestars